Fotbal v Argentině
3. června 2015 v 6:15
Tak po delší odmlce se zas trochu rozpovídám. Tentokrát o fotbale. Argentinská liga se až do minulého roku hrála jednokolově, takže každý rok byli 2 mistři. Tento probíhající ročník se liga rozšířila na 30 týmu a hraje se celý rok jedna soutěž. Ovšem hraje se zase jen jednokolově. 29 zápasů "každej s každym" a 30. poslední zápas se hraje proti největšímu rivalovi. Říkají tomu evropský systém, ale já jim vysvětluju, že to není evropský systém ale píčovina.
Dva největší kluby tady v Buenos Aires i celý Argentině jsou Boca Juniors a River Plate. Nedávno proti sobě hráli v Copa Libertadores (obdoba Ligy Mistrů). První zápas vyhrálo River Plate gólem z penalty. No a druhý zápas, na který jsme se šli koukat do baru, se nedohrál, protože při nástupu hráčů do druhého poločasu nastříkali fanoušci hráčům River do obličeje pepřák. Potom se ještě všichni hodinu a půl hádali na hřišti. Pak rozhodčí zápas ukončil, ale hráči neměli jak odejít ze hřiště. Následně se zase diskutovalo a nakonec vyhrálo kontumačně River, postoupilo dál. Boca má zavřený stadion na 5 zápasů. Dále Boca zažalovala 14 fanoušků a chce po nich 70 milionů pesos (1 Peso = 3Kč).
Sehnat lístek není zas tak jednoduchý. Musíš být členem fanklubu a měsíčně platit, aby si měl možnost si koupit lístek. Já jsem hned po příjezdu vyhlásil, že kdo mě vezme jako první na fotbal, tak tomu týmu budu fandit. No slíbilo mi to asi 5 lidí, ale skutek utek. Typicky argentinský přístup. Ale nakonec se mi povedlo dostat se na zápas Racing - Independiente. To je debry klubů z jedné čtvrti, něco jako Slavia-Bohemians. Byli jsme 3, co jsme chtěli jít, ale měli jsme jenom 2 lístky. Takže jsme koupili jeden lístek od překupníka před stadionem za 300 pesos. Věděli jsme, že existuje mnoho falešných lístků a tak jsme dlouho porovnávali ty dva lístky, co jsme měli, s tím kupovaným. Přišli nám identický. Akorát nebyly do stejného sektoru.
Před zápasem se zavírají okolní ulice a fanoušci hostujícího týmu mají vstup zakázaný. Co ale hostující fanoušci můžou je pronajmout si letadlo. Za letadlo pověsí transparent s urážkami a megafonem křičí dolů na lidi pod sebou.
Při vstupu na stadion se ovšem ukázalo, že můj lístek je falešný. Tak jsem tam chvíli stál a nevěděl co dělat. Naštěstí jsem blonďatý Evropan, takže mě za chvíli pustili dovnitř. Pán, co mě pouštěl, mi ještě řekl, abych si po zápase vzpomněl, kdo ho pustil a něco mu zaplatil. Chtěl jsem, ale po zápase tam už nebyl.

Na zápase bylo narváno. 50 000 lidí. Já jsem stál na schodech, dál se dostat nedalo. Atmosféra vynikající. Opravdu celý stadion zpívá nejenom kotel. Fotbal se tady hraje prostě jinak. Míň taktiky. Nehrají s obranou v lajně na offside systém. Zápas skončil 1-0 pro Racing gólem z penalty. Ale penalta byla jasná. Proměnil jí Diego Milito, dlouholetý hráč Interu Milán, co se vrátil minulý rok do Argentiny a hned s Racingem vyhrál titul. Tady je odkaz na video jak to tam vypadá. https://www.youtube.com/watch?v=SVx_WinkDJs

Ovšem nejúžasnější co se stalo, bylo to, že jsem na zápase potkal kamaráda Argentince Santiho, se kterým jsme byli před 3 roky v Maroku. On nevěděl, že jsem v Argentině a já zas nevěděl, že fandí Racingu. To překvapení, když jsme se uviděli, bylo obrovský. Takže abych dodržel slib tak tady v Argentině odteď fandím Racingu. Pokračování příště.
Část čtvrtá - O všem
6. dubna 2015 v 17:15
Přibylo pár nových zážitků, o kterých se s vámi teď podělím. Začneme Lollapaloozou, hudebním festivalem. Line-up byl perfektní, největší zážitek byli Kasabian následovaný Foster the People. Bastille mile překvapili. Calvin Harris zklamal. Poprvý v životě jsem taky byl na koncertech elektronický muziky. První koncert na který jsem zašel, byli Chainsmokers, lidi byli šílený, moc se mi to líbilo. Ovšem na dalších koncertech se prostě jenom opakovalo pořád to stejný dokola. Tak trochu mi přijde, že ty párty mají jen jednu náladu a to "vem si Éčko a skákej dokud můžeš". Čímž se dostáváme k jiným návykovým látkám. Při vstupu dostanete náramek se dvěmi zaškrtávacími políčky. Při každým nákupu alkoholu se jedno políčko zaškrtne. Takže si můžeš dát za 1 den festivalu 2 piva, který navíc musíš vypít ve vymezeném prostoru. A jedno pivo stojí stovku. Za to cigarety rozdávají zadarmo. No nic no, pro Čecha prostě něco nepředstavitelného.
Ještě chvilku zůstaneme u piva. V letadle do Buenos Aires jsem se seznámil s Matiasem. Matías se svým kámošem Diegem vyrábí domácí pivo. Byl jsem překvapený, jak dobrý pivo se dá vyrobit doma v ledničce. Sice každý chutná jinak protože i nejmenší změna postupu změní výslednou chuť, ale všechno to bylo o hodně lepší než Quilmes Cristal, což je místní sračka, která se tady nejvíc pije.

Následující víkend jsem se sešel s párem Čechů, Danem a Hankou a jeli jsme na trh. Je to sice asi tak hodina a půl cesty, ale za to se tam dá nakoupit za poloviční ceny než v supermarketu. Takže jsem nakoupil mimo jiné řízky z hovězího masa, tady se to nazývá milanesa. Další typický argentinský jídla jsou pizza, empanadas, dulce de leche, asado a zmrzlina. Vezmem to postupně. Pizzu znáte, je tady hodně italských imigrantů, takže proto. Konec konců i španělština tady má tak trochu italský přízvuk a gestikulaci. Jako kdyby zpívali. Empanada je prostě plněný těsto upečený v troubě. Takovej slanej šáteček například s masovou směsí. Dulce de leche je sladký, kondenzovaný mlíko. Asado je název pro hostinu s grillovaným hovězím masem a steakama.

Na chvíli se ještě vrátím k našemu výletu na trh. Cestou jsme potkali velmi informativní dopravní značku, která vysvětlovala že "Malvinas son Argentinas", což znamená, že Falklandské ostrovy jsou argentinské. Opakování matka moudrosti, a když to budou tvrdit dost dlouho, tak tomu někdo třeba uvěří. Politika tady je vůbec strašná telenovela. Vládne tady už nějakou dobu dynastie Kirschnerů, zrovna teď je prezidentkou Kristýna. No a Kristýnu, státní návladní Nisman obžaloval z toho, že pomáhala za úplatek zakrýt stopy teroristických útoků, které se tu kdysi staly. Den před hlavní výpovědí byl Nisman nalezen s prostřelenou hlavou u sebe v bytě. Kristýnka tvrdila, že jde o sebevraždu a v ulicích se objevily plakáty očerňující Nismana. No abych to shrnul, tak v Argentině se Kristýnám nedá věřit (viz předchozí článek). Pokračování příště.
Část třetí - Znovu bezďákem
19. března 2015 v 22:37
Tak kde jsme to skončili? Jo už vim, měl jsem se stěhovat do pokoje u Kristýny. Ale všechno je jinak. Dojel jsem tam se všemi věcmi, že už jenom podepíšu smlouvu. Paní říkala, že je to formalitka. Nejspíš asi doufala, že tomu nebudu rozumět, protože ve smlouvě bylo spousta nepříjemných věcí. Tak třeba mi zakazovala používat kuchyň, pračku nebo si tam vodit lidi. Ačkoliv sem se jí předtím ptal, jestli by se mnou mohla bydlet na konci i Hanna a řekla že jo. Pokud se cokoliv rozbije, tak to musím zaplatit já a to včetně například klimatizace, která už měla to nejlepší za sebou. Navíc tam byli pokuty při nesplnění čehokoliv. Takže jsem jí řekl, že tohle nepodepíšu, ale bohužel zálohu mi nevrátila (asi 4000Kč) a já to z ní nemam jak dostat. Paní ukázala, že je právník tělem i duší. Nejspíš to měla všechno vymyšlený už od začátku. Prostě píča.
Takže jsem si zas nechal věci u FX. Spal jsem v hostelu. A hledal od znova. Další dvě noci jsem přespal u Dana a Hany, co jsou tady na výměnném pobytu z ČVUTu jako já. Díky. Byty, co jsem navštívil, byly pěkně hnusný. U jednoho jsem si nebyl jistej, jestli nejsem ve zverimexu. Nakonec se objevil jeden byt, který se mi líbil, takže jsem neváhal. Je v centru, bydlí tu Němka Lea, Francouzka Amy a jeden pokoj je pořád volný. Můj pokoj má sice vlastní koupelnu, ale je dost malinkatej a je tu jenom jednolůžko. Ale zbývá dost času to nějak vyřešit, než přijede Hanna. Cenu se mi povedlo usmlouvat na 250$.
Den potom, co jsem se přestěhoval, začala škola. Ty předměty, co jsem chtěl, bohužel studovat nemůžu, takže tento týden půjdu na spoustu předmětů, zjistím, o čem jsou a něco vyberu. Škola tady začíná opravdu pozdě. Mám předměty, co začínájí v 7 večer a končí v 11. Je to proto, že mnoho profesorů pracuje a učí až po práci. Nakonec jsem vybral jenom tři předměty. Místní studují obvykle 3-5 předmětů za semestr. Bohužel výběr je nic moc, spoustu předmětů už mám hotových.

Za to budova fakulty je zajímavá. Jedná se o stavbu neogotického kostela, kde bohužel v půlce výstavby zjistili, že konstrukce neunese věž kostela. Pan architekt spáchal sebevraždu, rozdělili hlavní loď kostela na 4 parta a teď je tady naše fakulta. Budova je pěkně zastaralá a hlavně tady není klimatizace. Předměty mají 4 hodiny bez pauzy a já jsem z toho úplně hotovej. Sním o bazénu a vychlazeným pivku.

A moje sny se splnily. V neděli jsme jeli s Juanem (vlastník bytu, pohodář) na výlet na okraj města, kde jsme jeli do jedný privátní rezidenční čtvrti. A byl tam bazén. To je pohodička. Hráli jsme ping-pong a udělali si burgery. Taky jsem přišel na to, že se tu koná Lollapalooza. Festival co má dokonalej line-up. Kooks, Kasabian, Calvin Harris, Pharell Williams, Jack White a mnohem víc. Mě se povedlo sehnat lístky od jedný holky, co nemůže jít. Takže jestli mě zas někdo nepodělal a lístky jsou pravý, tak Vám v příštím díle povyprávím, jaký to bylo. :) Pokračování příště.
*P.S. Hola Matías y Diego, proximo artículo será sobre vuestra cerveza :)
Část druhá - Patagonie
9. března 2015 v 14:46
Část druhá - Patagonie
Znova se Vám hlásím tentokrát z Patagonie. Z letadla byl výhled na Andy a na Southern Ice Field a taky na tu suchou pustinu na východ od And. Zvláštní je, že touhle hnědou suchou krajinou protékají tyrkysově modré řeky z ledovců.
Po příjezdu do El Calafate jsme šli nakoupit zásoby jídla, bombu na vařič a nějakej ešus. Zjistili jsme že je tady 10-ti denní hudební festival. Největší superstar by Romeo Santos. Komu to nic neřiká tak ať se podívá na YouTube na počet shlédnutí songu "Propuesta Indecente". https://www.youtube.com/watch?v=QFs3PIZb3js
V kempech bylo narváno autoturistama, co přijeli na fesťák. Každej vybalil svoje repráky, pustil nějakej reaggeton, griloval maso a pil Fernet+Cola. Večer jsme šli na koncert Davida Bisbala vybaveni spoustou argentinskýho vína, který má dvě hlavní vlastnosti. Je dobrý a levný. Do konce koncertu jsme ale nevydrželi, ukrutnej pop.

Druhej den ráno jsme si udělali výlet na Perito Moreno. Modrý ledovcový splaz 70m vysoký, který roste a vždy jednou za pár let přehradí jezero na dvě části. Vytvoří tak vlastně přehradu, voda z jedné časti nemá kam odtékat až dokud neprolomí led a vše začíná od znova. Počasí super, ledovec je krásně zbarvený. Nádhera. Další den odjíždíme do El Chaltén a rovnou jdeme směr Cerro Torre, což je přes 3000m vysoká skála ve tvaru jehly. Trochu poprchává a není nic vidět. Druhý den ráno nás ovšem čeká nádherný výhled a dokonalé azúro.

Pokračujeme směrem Fitz Roy, jedné z nejtěžších skal pro horolezce. Krajina nádherná. Fitz Roy nemá cenu popisovat, stejně se to nedá, to se musí vidět. Viděl jsem ho předtím na foto, ale mi nedošlo jak je to doopravdy velký. Děláme další menší výlety a pak se vracíme do El Chaltén, kde spíme v hostelu. V noci fouká jak svině.

Další plán je trek do Chile k Lago O´Higgins. Počasí nám přeje a přechod okolo Lago del Desierto je úžasný. Listnatý stromy a krajina jak z Pána Prstenů.
U Lago O´Higgins kempujeme u Tita, který nás posledních 10km vzal stopem, když jel do lesa pro dřevo. Tady už nejsou turisti ale cestovatelé. Bavíme se s Davidem, Maďarem z USA, co jede na kole z Punta Arenas celou Carrateru Austral. Jí jenom suchý špagety a cukr. Dozvídáme se, že většinu lesních požárů způsobí Izraelci (který sem jezdí po povinný 3-letý vojně na dovolenou) se svojí toaletní soupravou, se kterou po vykonání potřeby palí posranej toaleťák. Taky jsme svědky toho jak bratr Tita gaucho Ricardo nahání se svými psi zatoulanou krávu. Vůdcem smečky je maličký bílý pudl. Nechápu jak to, že ho ještě zádná kráva nezašlápla.

Ráno stojí zakrvácená kráva s uraženým rohem přivázaná ke stromu. My se vydáváme na cestu zpět. V noci pršelo a po cestě solidně zmokneme. Druhou noc už to stan nevydržel a je všude mokro. Přes jezero jedeme lodí a potom se vracíme do El Chalténu.
Tam zevlíme a děláme si malý výlety následující 2 dny. Prší a hlavně fouká strašný vichr. Francouz si zaplatil výlet na ledovec, já si ale chtěl odpočinout a neutrácet.
Pak už následuje cesta zpět do Buenos Aires, kde teď právě sedím v McDonaldu a čekám až přiejde Francouz pozdějším letem, abych u něj mohl přespat. Zítra se stěhuju k paní Kristýně. Pokračování příště.
*Todos los fotos son propiedad de FX respetando sus derechos de autor :) Gracias FX :)
Nazdar
8. března 2015 v 21:26
Nazdar!
Sedim teď v městečku El Chaltén v Patagonii, piju horkou čokoládu a rozhodl jsem se začít psát tenhle blog, abych nemusel pořád opakovat, jaký to tady je a a abych si to sám za pár let pamatoval. Takže začínáme.
Pondělí 16.2.2015
V den odletu do Buenos Aires jsem ještě ráno běhal po doktorech, aby mi napsali potrvzení o mém duševním a fyzickém zdraví, na který jsem úplně zapomněl. Napsat jsem si to musel sám, paní doktorka mi dala razítko a jelo se. Letim přes Madrid, kde musim 8 hodin čekat. V letadle jsem potkal Poláka Lukáše, co taky letí do Buenos Aires a tak jsme si čekání zkrátili whiskey z duty free shopu a kolou z Burger Kingu. V kapsičce jsem měl přes 2000$, protože výměna peněz v Argentině funguje jinak. Centrální banka se rozhodla, že kurz argentinského pesa bude 8,40 za 1$ protože se jim nechce platit státní dluh napůjčovaný v dolarech. Argentinci se k dolaru nemají jak dostat a spořit si v pesos znamená dřív nebo později (cca každých 10let) bankrot. A tak se mění na ulici a tam budu měnit i já, 1$ ta 13 pesos.
Úterý a další dny
Po příjezdu do hostelu jsem šel s Lukášem na jídlo ven do kantýny. Dal jsem si nějaký maso s hranolkama za 40 pesos, sklenička byla skoro neprůhledná ale víno v ní dobrý. Musim se naučit jak se jmenujou jednotlivý části krávy, protože bez toho to je dost loterie a nevíš co se objeví na talíři.
Další den jsem šel na universitu, kde mi řekli, že půlku předmětů si nemůžu vybrat a jako bonus si musim pořídit studentský víza. Na to ovšem potřebuju milion papírů. Na hovno. Takže hned druhý den ráno stojim ve frontě na výpis z trestního rejstříku.
Začal jsem taky hledat byt. Navštívil jsem jednu rozestavěnou ruinu a pak pokoj v bytě paní Kristýny. Ten se mi líbil, cena dobrá, lokalita nejlepší. Akorát o patro níž bydlí paní domácí. Takže žádný párty v bytě a s fetem to taky nepůjde. No snad to nějak přežiju. Taky jsem se potkal s Francouzem Francoisem, co jsme se přes FB domluvili, že spolu pojedeme do Patagonie. Vypadá v pohodě.
Jinak jsme s Lukášem chodili po městě. Vyměnili jsme dolary za pesos na ulici Florida, kde na turisty pokřikujou šmělináři (arbolitos od slova árbol = strom). Lukáš už v BA byl předtím, ale tentokrát se rozhodl, že pojede na kole z Patagonie do Cusca v Perú. Jsou to asi 4000km a chce to udělat za 4 měsíce.

Aglomerace Buenos Aires má asi stejně obyvatel jako ČR. Vypadá jak Paříž, kde někdo zapomněl uklízet. Počasí je tady, ale spíš jako ve Valencii. Teď na konci léta okolo 25°C. Mají tady nějakou zvrácenou módu, že holky nosí boty s podrážkami, co jsou tlustý tak 10cm. Představte si žabky s megapodrážkou. Vypadá to fakt vtipně. Chodit se v tom asi nedá.
Tak takhle nějak teda vypadali moje první dny. V sobotu ráno jsem nasednul na taxík a odjel na letiště na let do El Calafate v Patagonii. Pokračování příště.